MATEŘSKÁ SKOLA A ZÁKLADNÍ ŠKOLA
pro sluchově postižené, Novoměstská 21,621 00 Brno




Historie školy



Tato sekce není uzavřená, bude průběžně doplňována a upravována. Pokud můžete jakkoliv přispět (nejen textem, ale i fotografiemi s komentáři apod.), budu rád. Uvítám rovněž upozornění na nesrovnalosti, event. nepravdivosti atd., ale pouze podložené!


Ke slavnostnímu a oficiálnímu otevření školy pro sluchově postižené - v té době Moravsko-slezského ústavu pro hluchoněmé* v Brně - došlo 4.října 1832 (v den jmenin císaře Františka Josefa I.). Podle jiných zdrojů: "v obvodě fary sv. Magdaleny dne 11. října 1832 byl otevřen Ústav pro hluchoněmé na Reslůvce ". Ústav však začal v praxi fungovat již dříve, na Trnité ulici byl pro tento účel zakoupen dům se zahradou již v roce 1829. To všechno z podnětu vrchního rady Zemského soudu v Brně Josefa Dietmanna - rytíře z Traubenburku (1761 - 1843). Pravděpodobně na jeho doporučení odkázal ve své závěti brněnský továrník František Ess (Franz Ess) 4 000 vídeňských zlatých (což se rovnalo 1 680 rakouským zlatým) na založení ústavu nejen pro hluchoněmé, ale i slepé. Jako další dobrodinci, kteří přispěli na založení ústavu jsou citováni advokát T. Fessl, panství Koryčany, farář L. Hanák, farář J. Fabrizi, rytíř Liebenberg a neznámý dobrodinec z Prahy, který přispěl částkou 12 000 zlatých. Dne 27.července 1820 vydává vysoké C.K. moravské Gubernium provolání k obyvatelům Moravy ohl. mírných příspěvků pro tuto nadaci. Na to uspořádaná veřejná sbírka po Moravě a Slezsku (1822 - 1824) pak vynesla dalších 22 000 zlatých a stavové zemští věnovali 20 000 zlatých (to na památku návštěvy císařovny v Brně roku 1833 Františkova-Karlina), což bylo finančním základem pro zřízení ústavu (tento příspěvek byl však určen také slepým, pro ně ale byl zřízen ústav až v roce 1847). Celé shromáždění jmění na zakoupení budovy a zabezpečení provozu, jednání s úřady atd. trvalo celkem 30 let.

Brněnský ústav pro hluchoněmé byl druhým ústavem v našich zemích (po Pražském ústavu pro hluchoněmé, který byl otevřen v roce 1786). Byl určen k výchově chudých hluchoněmých dětí z Moravy a Slezska české i německé národnosti. Vyučovalo se německy a hlavním cílem bylo opatřovat žákům znalosti nutné pro život, naučit je orální řeči a odezírání. Ale s ohledem na to, že ústav byl zřízen po vzoru ústavu vídeňského, tedy s převládající manuální metodou, byla zpočátku tato metoda preferována, ale na nátlak samotného Josefa Dietmanna začal záhy používat při výchově a vzdělávání převážně metodu orální. Přirozené posunky posloužily v přechodném období, než se měla vyvinout řeč.

Prvním ředitelem ústavu se stal kněz Josef Handschuch (řediteloval zde od roku 1829 do roku 1833). V té době zde bylo vyučováno 15 chlapců (podle jiných zdrojů 14 chovanců mužského pohlaví, kterým bylo zdarma poskytnuto zaopatření,výuka a výchova, zatímco dívčí hluchoněmé děti byly jen připuštěny k návštěvě vyučování). Ústav přijímal i české děti, ale vyučovalo se zde pouze německy. Teprve v roce 1857 (dle brožurky 1860) začal české děti vyučovat česky učitel Jan Valíček (1826 - 1916). Ten také vytvořil první českou čítanku pro neslyšící (1872). V roce 1863 byli chovanci rozděleni do českých a německých oddělení.

Výrazného rozšíření došel ústav v roce 1865, kdy byla dosavadní budova vyměněna za sousední prostornější dům a ústav tak byl podstatně rozšířen. V té době zde bylo 55 chovanců a žádostí o přijetí nadále přibývalo. Ředitel ústavu v té době - Eduard Partisch - žádá Zemskou politickou správu pro Moravu, aby dala provést soupis všech neslyšících školou povinných dětí na Moravě. K tomuto sčítání pak dochází v roce 1885, a výsledkem je zjištění, že na Moravě je 486 neslyšících dětí bez jakéhokoliv vzdělání. To byl spolu s novým školským zákonem silný podnět k tomu, aby byl zřízen další ústav. Další ústavy pak vznikají v roce 1894 v Lipníku nad Bečkovu a v Ivančicích. Celé záležitosti se ujal poslanec JUDr. Antonín Dvořák z Ivančic, který měl neslyšícího bratra. Ústav v Brně měl zůstat pro děti německá národnosti. Všechny české děti z Brna byly převedeny do ústavu v Ivančicích. V ústavu pak bylo 36 chlapců a 25 děvčat. V roce 1893 překročili od začátku ústavu přijatí chovanci číslo 1 000.

Moravsko-slezský ústav měl v době svého největšího rozkvětu 125 žáků rozdělených do 5 německých a 4 českých tříd.

Za první světové války došlo ke znehodnocení kmenového jmění, ze kterého byl provoz ústavu financován. V roce 1919 byl ústav zrušen a jeho budova zabrána pro státní účely. Vzdělávání neslyšících dětí bylo v Brně obnoveno o 7 let později, v roce 1926, kdy tam byla zřízena jedna třída jako expozitura ivančického ústavu na naléhání rodičů brněnských dětí. Prvním učitelem byl Hubert Synek, významná osobnost moravské logopedie. Přispěl k rozvoji metody výuky hluchoslepých žáků. Brněnská expozitura přežila i těžkou dobu okupace (zatímco hlavní pracoviště v Ivančicích bylo zabráno pro vojenské účely). V roce 1951 se tato expozitura osamostatnila díky zasazení rodičů brněnských žáků a v roce 1956 získala prozatímní budovu.


POSLOUPNOST ŘEDITELŮ VE ŠKOLE PRO SP V BRNĚ OD ROKU 1951

1. Rudolf Jakubka 1951 - 1958
2. Antonín Autrata 1958 - 1964
3. RNDr. Bohumír Blížkovský 1964 - 1973
4. Libuše Tesková 1973 - 1975
5. PhDr. Miloš Pulda 1975 - 1981
6. Eva Greorgiuová 1982 - 1990
7. Mgr. Anna Zahradníčková 1990 - 1995
8. Mgr. Jitka Silovská 1995 - 2003
9. Mgr. Hana Abbodová 2003 -  


Poznámka:

* Termíny "ústav" a "hluchoněmý", resp. "ústav pro hluchoněmé", "chovanci" atd. * jsou používány v historickém kontextu a v současné terminologii již nemají své místo

Literatura:

  • Hrubý, J.: Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu, díl I., FRPSP a SEPTIMA 1997
  • Speciální školy a školská zařízení pro Sluchově postižené Brno - 170 let. Brno 2002 (brožura)
  • Historické anály města Brna


Zpracoval: Alexandr Zvonek





nahoru



  Počet návštěv : [CNW:Counter] Copyright © 2007 Mateřská škola a Základní škola pro sluchově postižené Brno